O nás

Chráněný název chovatelské stanice- SETAGAYA*CZ- nám byl schválen k 1.7.2012

Naše chovatelská stanice vznikla ve druhé polovině roku 2012.

Jak to začalo...

no, úplný počátek mé lásky ke kočkám je někde v roce 2000-2001, do té doby pro mne kočka byl spíš pojem, který jsem semtam vídávala se někde toulat, ale to pravé osobní setkání bylo až v době, kdy jsem opustila rodné hnízdo a vydala se na vlastní cestu životem.

Prvním kocourkem, díky kterému jsem se do koček doslova zamilovala byl Mikeš, byl to černobílý kocour, obyčejná směska, ale měla jsem ho moc ráda, bohužel nebyl kastrovaný a zhruba jako půlroční kotě se začal toulat, až přišel den, kdy se nevrátil...poté jsem si pořídila malinké koťátko- Ferdu, byl to kocour naopak bílo-černý, moje životní láska, můj věrný přítel sdílející se mnou v noci polštář, přes den veškeré aktivity, večer pobyt u TV nebo rozjímání na balkoně...jeho život skončil bohužel dost předčasně, v nedožitých 4 letech, kdy dostal pravděpodobně infarkt, veterinář mohl už jen konstatovat smrt...po Ferdičkovi přišly naše současné kočičky, nejprve bílý Filípek a o pár měsíců později černý Kubíček, ten se stal tím tvorem, co si se mnou (jako tehdy Ferda) povídá, co mne vyslechne, co přijde na pomazlení když mi není do smíchu, aby mi spravil náladu, co mi věrně spí na polštáři...díky němu začínám věřit na reinkarnaci:)

Fíňulku jsme si pořídili jakožto naší první ušlechtilou kočičku. Do té doby s námi sdíleli a sdílí domácnost Filda a Kuba, venkovní prostor, tedy dvorek a celé okolí domu, taktéž směsky-kočičky venkovní v počtu tří, z čehož jedno je kastrovaná kočička z útulku Mourinka, kastrovaný Hubert, kterého jsme nalezli v létě roku 2010 jako malé "anténkovité" kotě a kastrovaný Edíček, který k nám přišel v roce 2011 z výstavy, kde čekal v kleci s útulkovými kočkami na svůj nový život...všechny kočky jsou milované a jedinečné, přesto jsem zatoužila po kočičce ušlechtilé. To, že tou šlechtičnou je právě norská lesní, je vlastně shodou okolností, náhod a osudu, naši první kočičku s průkazem původu jsme si na podzim roku 2010 přivezli z výstavy v Pardubicích, kde se spolu se svými sourozenci byla ukázat světu.

Naše Fíny pochází od paní Hrubé z Přelouče, z CHS Cernunnos* CZ a tímto jí velmi děkuji za vše, co pro mne udělala, jak mi byla a je nápomocna radou i skutkem a především za Fíny, kterou s láskou odchovala. Fíňulku jsme samozřejmě nepřivezli jako "překvápko" z výstavy, byli jsme se nejprve na kočičku i její rodinu podívat...tehdy vlastně jen podívat, že jsme nakonec složili ještě týž den zálohu a pak se už těšili, až přijde den D, byla hlavně moje iniciativa, neboť se málokdy dokážu jet "JEN PODÍVAT" bez záměru:) A skoro jsem věděla, že jak mne uchvátila norská lesní na fotkách, tak na živo to bude ještě 100x lepší.

Od počátku jsem chtěla kočičku pro budoucí chov, díky čemuž vlastně máme i Fíny, která se už jako koťátko tvářila nadějně.

Hlavním cílem naší CHS je odchovávat zdravá, krásná a v rámci standardu velká koťátka, rádi bychom hlavně pro další chov, zaměřeni jsme na barvu  černá s bílou (n 09) s kresbou mramor(22), ovšem to neznamená, že jiné barvy se v naší CHS nemohou objevit:)

K tomu, aby vše bylo skutečné a mohlo opravdu začít byl další krok, tedy výstavy. V době, kdy jsme s Fíny jezdili na výstavy, ještě platilo, že pro trvalou chovnost kočičky je nutné získat titul Šampion(CH) a ten se uděluje za 3x CAC, tedy nejlepší ve třídě otevřené. Dnes již pro uchovnění kočičky stačí pouze 1x CAC. My si vyjezdili titul Šampiona(CH) a k tomu i jeden CACIB.

Po získání titulu následoval jen pro jistotu genetický test na onemocnění, pro které je plemeno NFO predisponované, tedy GSD IV(glykenóza typu IV), ačkoliv se toto onemocnění nemůže prakticky vyskytovat jinak než jako přenášené a přestože rodiče Fíňulky jsou geneticky čistí, chtěla jsem mít 100% jistotu na papíře. Tímto onemocněním netrpíme ani jako přenašeči, tedy Fíny je geneticky GSD IV N/N- negativní.

Předposledním krokem bylo založení CHS, asi nejobtížnější je výběr vhodného názvu, neboť většina názvů, které mne napadaly byla už rozebraná...nakonec jsem nalezla jeden zajímavý článek o kočkách v Japonsku a od toho se jmenuje i naše CHS. Dle Japonské legendy ve městě Setagaya (dnes předměstí Tokya) stál chrám Gotoku-ji(stojí dodnes), který je vyzdoben obrázky kočky Maneki-neko(mávající kočka), která zachránila život králi, celý popis legendy je zde. Tento název nám byl schválen k 1.7.2012 a proto tedy poslední krok a to vybrat ženicha...více v sekci plány.

Tímto bych asi uzavřela kapitolu o nás, další informace naleznete v dalších sekcích v Menu. V rubrice Články se dočtete o našich názorech, o našich prioritách, o krmení, zdraví, odkazy nebo citace zajímavých článků z internetu...

Přeji příjemné počtení a třebas i osobní setkání, můžete nám kdykoliv napsat email nebo nás kontaktovat telefonicky, máte-li nějaké dotazy, nejasnosti nebo si třeba chcete jen poklábosit o norských lesních kočkách:)

Dita Kroupová s rodinou a zvířenou